Watakí blog

Velikonoce 14.-17.4.2006

Pátek 14.4.
Sraz na letošní velikonoce byl v 8:00 v Rychnově na nádraží. Nasedli jsme do vlaku a rozjeli se směr Nové Město na Moravě. Po několika přestupech jsme dorazili do Žďáru nad Sázavou, kde jsme většinu odpoledne strávili prohlídkou kostela Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Výklad jsme slyšeli v podání jedné starší paní, moc zajímavý nebyl a většina z nás při něm dost usínala. Potom jsme ještě hodnou chvíli strávili na nádraží, než nás vlak odvezlo pár zastávek dále do Nového Města. Ušli jsme asi 2 km v dešti do vesničky Pohledec a tam jsem se ubytovali ve zdejším skautském domě. Po večeři nám Bobr promítal fotky a vyprávěl o zajímavých zážitcích z Ameriky. Už se nám začaly klížit oči, a tak jsme šli spát.

Sobota 15.4.
Dnešní čas stávání byl opravdu vražedný: Vstávali jsem asi v půl šestý. Celí rozespalí jsme se dokodrcali na autobus, který nás trochu trochu přiblížil našemu dnešnímu hlavnímu cíli, kterým byla hora Devět skal – nejvyšší hora Vysočiny. Došli jsme na ni, díky radě jednoho domorodce, poněkud oklikou, ale podařilo se. Po vydatném obědě, jsme šli dál, k rybníku Medlovu, kde se nacházel krásný kolotoč s ještě krásnější louží pod ním. Nevěřili byste, jaká je to zábava házet kouličky po lidech jedoucích na něm. Když jsme se dostatečně vyřádili, šli jsme už po silnici do Nového Města a zpátky do Pohledce. Uvařili jsme si večeři ( nejmenovaná vařící skupinka měla výbornou bramborovou kaši se zeleninou ) a po večeři hráli dobrovolníci simulačku od Štěněte – diplomacii. Celé to vyhrála Francie v čele s Bobrem a v Rusku mají 20 kg banánů na zbyt. Potom už byl program jednoduchý: někteří si ještě povídali a většina šla spát.

Neděle 16.4.
Vstávání už nebylo tak vražedné, dnes nás jenom čekal hrad Pernštejn. Prohlídka hradu byla dost vyčerpávající, byla nám hrozná zima. V hradu nebylo celkem nic kromě velikonočních beránků na každém stole, kteří nepříjemně dráždili naše chuťové buňky. Po prohlídce jsme se odebrali na krásnou louku, kde se po jídle hrály skvělé hry: Pantomima na pocity a různé hry s lanem – přitahování a síť, na které se mohl každý pohoupat. Trošku jsme přetáhli, a tak jsme na vlak museli dost letět. Nakonec jsme ho stejně nestihli, protože díky Štěnětině originálnímu mapování jsme skončili o údolí vedle a tak jsme šli úplně na jinou zastávku, kde jsme ještě asi hodinu čekali . Večer se pár lidí snažilo o zpívandu, ale moc se to nedařilo. Potom jsme si ještě dlouho do noci povídali v kuchyni a „těšili” se na pondělí.

Pondělí 17.4.
Ráno kluci vstávali obdivuhodně rychle a holky kupodivu vyrazily z místnosti rychlostí blesku. My jsme vylezly až na půdu a tam seděly až do devíti hodin a poslouchaly zvířecí řev kluků a zoufalé výkřiky holek. Když jsme vylezly, už bylo skoro uklizeno, a tak jsme si sbalily a vyšly před dům. Před odchodem na vlak nás stejně výprask neminul. Před odjezdem jsme se ještě zahráli Sojčinu logickou hru a potom už nás vlak vezl k domovu. ( Vlastně k Rychnovu )

Beruška ( Poštolky )

Fotky:

• Ledňák
• Srnka
• Vrána